A ZASE VÁNOCE...

 

Řekly jsme si se Štěpánkou, že bychom se z našeho vánočního povídání,které jsme poprvé uvedly v minulém roce, mohla stát tradice. Sešly jsme se v sobotu před první adventní nedělí a vězte, že nás to zase bavilo :)

Petra: Štěpánko zítra je první adventní neděle. Jak se chystáš na letošní advent a Vánoce?

Štěpánka: Já se takhle dopředu nikdy nepřipravovala. Plánovala jsem tvorbu adventního věnce, že si ho po dlouhé době udělám podle svých představ. Je sobota večer a teprve jdu hledat korpus, takže to vidím bledě, asi zahájím advent ve středu. A Vánoce bych si letos přála opravdu v klidu, neb to jsou poslední Vánoce, kdy mohu bojkotovat všechny ty tradiční nutnosti, příští už bude mít dozajista v režii trpaslík. A co ty? Už máš tu svojí krásnou výzdobu z plechových srdíček a parádní věnec?

P:To si piš. Plechová srdíčka už visí a adventní věnec se už třese, jak se těší na zapálení první svíčky. Poslední roky se snažím mít většinu věcí připravených na začátku adventu. Chci si ten předvánoční čas užít v klidu, užívat si vánoční atmosféru, jarmarky a tam pořídit už jen pár drobných dárečků. Docela se mi to v poslední době daří.. Je fakt, že jak si to člověk nastaví, tak to je. Když si někdo myslí, že Vánoce jsou jen stres, chaos a nakupování dárků a ve finále jsou z toho jen 3 dny volna, tak to tak má. Já si předvánoční a vánoční období užívám. A ještě se vrátím k tomu zdobeni. Dnes jsem měla tvořivou náladu a z plného koše šišek vznikly krásné ozdoby na ven i dovnitř. Stačily šišky, stuhy a lepící pistole.
Ale napečeno ještě nemám. Co ty? Chystáš se péct nebo tedy, jak jsi psala loni, koulet nepečené?

Š: Taky už mám dárky pro ty, co nepřistoupili na mojí hru obdarovávání během roku, nakoupené a vyrobené.
Jasně, že něco ukoulím a když mám konečně kuchyň a troubu, možná se překonám a upeču sněhové pusinky s levandulovým sirupem. Uschovám je do krabičky a potají je všechny sním¨.
A taky letos asi po 30 letech chci napsat Ježíškovi, aby mi zas nenadělil něco překvapivého. Napíšeš mu taky nebo si chceš užít překvapení z nečekaných dárků.

P: Myslíš dárky tipu, že máš už asi 10 let velikost XS-S a Ježíšek ti nadělí župan velikosti XL? To se pak do něj může schovávat  celá rodina :D Jojo, radši mu napíšu.
Levandulové pusinky? To zní sladce a voňavě. Udělej klidně dvojitou dávku. My se klasicky chystáme na perníčky. Vidím to jako vždy na dvě várky. Jedna totiž zmizí hned do dvou dnů po upečení ještě nenazdobená. A asi zase „upeču" Bailleys.
U nás už od minulého týdne znějí koledy. Minule jsme mluvily o našich nejoblíbenějších pohádkách. Máš nějakou oblíbenou koledu?

Š: Upřímně, koledy jsou pro mě na stejné úrovni jako dechovky. Nemám je moc v lásce, všechny ty rolničky, zvonečky, vánoční tradice se na mě valí ze všech stran. Na akcích, co jezdíme s kávou, mě baví akorát vystoupení dětských sborů, ale spíš na pohled než na poslech. O Vánocích vytahuji CD jako Barry White nebo Aretha Franklin, říkám tomu černoši na pohodu. A která je ta tvoje oblíbená koleda?

P:Já jsem k nim našla vřelejší vztah ke koledám až s dětmi, užívám si je, když děti doma zpívají a hrají na klavír....Štědrý večer nastal, Nesem Vám noviny...A na takové vánoční besídce ve škole mě rozbrečí i Pásli ovce valaši J. Já se prostě nikdy neudržím. Ale mám hodně ráda i anglické vánoční písničky, speciálně Rocking around the Christmas Tree, I Believe in Christmas nebo Happy Christmas od Beatles. Připomíná mi to vánoční New York a Londýn. Jedny Vánoce, vo roce 1998 jsem v Anglii strávila.

Š: Jo tak ty anglické koledy jdou. Jedny Vánoce jsem strávila ve Státech s dětma, co jsem hlídala. Venkovní dekorace komentovat nebudu, a si asi všichni dokáží představit, čím víc světelného blázince, tím líp. Ale až tam mi došlo, jak oni to mají dobře nastavené. Tady se děti celý den těší (někdy až moc) na večer pod stromeček, rozbalí dárky a šup do postele. Oni jdou brzy spát a pak si od rána mohou užívat dárky. Přijde mi to lepší. Nicméně už jsem koupila malá světýlka a nalepila je nad okno, aby měl Mates na co koukat.

P: Já byla tehdy kousek od Londýna v takové malé vesničce, klasický krásný bristský venkov,ve vesnici kostelík, jeden obchod se smíšeným zbožím a dvě stylové hospůdky a všichni se samozřejmě znali. Bylo to fajn a ve vánočním čase ještě víc. A protože rodina, ve které jsem bydlela a pracovala, měla jednu z těch dvou místních hospůdek a bydleli jsme přímo nad ní, byla jsem zase svědkem bujarých vánočních večírků 24.12., kdy u nás bývá ten nejklidnější a nejtišší večer v roce.  Ale ráno bylo kouzelné, to jo.

Š: Máš nějaký dárek, na který ses kdy nejvíc těšila?

P: To jsi mě docela zaskočila. Asi nic konkrétního, asi jsem se prostě vždycky těšila na všechny dárky. A ty?

Š: Nevím, jestli to bylo těšením se na dárek nebo celou tou situací, ale když mi bylo asi 6 let mám v živé paměti, jak jsem si přála panenku, co čůrá. Těšila jsem se tak moc, že jsem u večeře nemohla vydržet v klidu a když si táta přidal ještě jednu porci kapra, zlobila jsem. Naši mě varovali, že jestli nepřestanu, tak mi Ježíšek nic nepřinese...no a stalo se. Fakt jsem pod stromkem neměla ani ťuk. Táta mi pak říkal:"To máš z toho zlobení. Vidíš ty červený světýlka támhle u Příčov? To je Ježíšek a už jede dál" Otevřela jsem okno v 7.patře paneláku a zakřičela: „Ježíšku, prosím tě, vrať se, já už budu hodná" . Naštěstí se vrátil a donesl mi tu vysněnou panenku.

P: No tak to je silný příběh, mě by asi kleplo! Štěpánko, letos už se to sem nevmáčkne, tak se těším na příští rok! Krásné Vánoce!