MÁME RÁDI DÍVADLO

V létě roku 2013 jsem byla se svými dětmi pozvána na dětské představení pražského divadelního souboru Dívadlo do Tábora. Byl horký letní den a nijak zvlášť se mi tehdy jet nechtělo. Ale pohádka O víle menší než zrnko máku mě nadchla. Bylo to úplně jiné divadlo než na které jsem byla s dětmi zvyklá. A tak slovo dalo slovo a za pár týdnů přijelo Dívadlo s pohádkou do Sedlčan. A pro velký úspěch znovu a znovu....a za pár týdnů už tento úžasný spolek mladých pražských divadelníků přijede do Sedlčan po šesté. Jsem moc ráda, že Vojta Morava, principál a herec z Dívadla, přijal moje pozvání ke krátkému rozhovoru. Přeji příjemné počtení.

Vojto, jsi vystudovaný herec. Jak ses dostal k herectví? Byl to Tvůj sen od dětství ?
Inu, na začátek je to pro mne docela těžká otázka. Nevím kde začít. Já snil spíš o tom, že budu mít vlastní botanickou zahradu. I když jsem si od mala pořád hrál na divadlo a měl i své loutkové, takové to domácí, nikdy jsem si neříkal, že budu hercem. Byl jsem od malička vychovávaný kulturně. Chodili jsme na dětská představení, na koncerty, výstavy... Když bylo období kroužků, chodil jsem nejdřív na keramiku a pak mne babička přihlásila na literárně dramatický kroužek k úžasné Jindřišce Bumerlové. No a tam to nejspíš začalo. Odtud jsem se sám přihlásil do Divadelního souboru Tábor. Tam jsem zůstal, i když už jsem studoval herectví v Praze. V DS Tábor jsem měl obrovskou školu. Takovou tu pravou, kterou bych přál každému. Báječní lidé plní neuvěřitelných zážitků, nápadů, energie... Také nádherné zázemí starého divadla v Táboře. Moc se mi po těchto lidech stýská. Zažil jsem s nimi moc krásných chvilek. Potkal jsem se tu s Pepou Konrádem, který mi jako první dal velikou příležitost, vlastně titulní roli v poetickém Malém Alenášovi. S Pepou jsme pak spolupracovali na mnoha dalších projektech a jemu hlavně vděčím za to, co jsem se ohledně herectví a divadla naučil. Z DS Tábor jsem se rozvětvil do Divadélka Múzika a pak do různých dalších projektů, zabrousil do tajů profesionálního divadla, začal s nimi spolupracovat a začal se svými monodramatickými projekty, snažil jsem se střední školu skloubit dohromady s divadlem.... a pak teprve jsem šel herectví studovat.

Řekni nám něco o vašem divadelním uskupení Dívadlo.
Na Vyšší odborné škole herecké v Praze jsem se setkal s báječnou partou spolužáků a do vedení ročníku jsem dostal Petru Johansson, energickou a báječnou ženskou. Nějak jsme al válčili s klauzurními pracemi (pololetní a celoroční zkouška z herectví, zpěvu atd...) a tak jsem nabídl svému ročníku mojí právě dopsanou rodinnou vánoční hru Půjdem spolu do Betléma... (která tenkrát byla psaná pro 11 lidí). A tak jsme zapojili všechny profesory a úspěšně to tak uvedli na svět. A tam jsem si řekl, že by bylo fajn se se svými spolužáky potkávat i dál, po škole. Z VOŠky jsem odešel, kvůli své nespokojenosti s částí vedení a ihned jsem začal pracovat na značce Divadlo DÍVADLO Praha. První inscenace byla imPrOHÁDKA a druhá, má srdcová, byla O  víle menší než zrnko máku.

Jakou zde máš funkci ty?
Divadlo si zatím sám vedu a organizuji, takže principál a produkční. Pak i hraji, píšu, režíruji i jsem tvořil scénografii. A taky se starám o grafiku, což byl můj obor na střední škole...
Určitě je těžké v době internetu zaujmout dětského diváka. Několik Vašich divadélek jsem viděla a vždycky jsem měla pocit, že to bylo super, že děti byly nadšené a bylo to takové interaktivní, děti mohly spolupracovat s vámi, byly vtaženy do děje. Je vidět, že vás to baví. Kde bereš inspiraci pro tvoření?
Inspirace přichází a odchází jako čas... člověk ať chce nebo nechce vždycky čerpá z toho, co má kolem sebe... Nejčastěji se ale obracím k tématu rodiny a vztahů.

Stává se často, že na jevišti improvizuješ?
V současné době rozhodně ano. Mám představení MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ s podtitulem realizace-improvizace-fikce. Takže i když je improvizace má noční můra, tady se jí stavím čelem. Jinak ale jsou inscenace a hry pevně stanovené, někde je možné a dokonce potřeba malinké improvizace, například s dětmi, jinde je to ale nevhodné a mohlo by to představení uškodit.

Cestujete s Dívadlem napříč republikou. Liší se dětské obecenstvo na Moravě, na jihu Čech, v Praze?
Napříč republikou ani ne, ale napříč státy ano. Zavítal jsem s divadlem na Slovensko a do Německa. A ani tak nejde o změnu u dětí, ale u dospělých.

V Sedlčanech už jste byli několikrát. Jaké je sedlčanské publikum?
Báječné, přátelské a milé, chápavé a vnímavé. Do Sedlčan se vždycky teším a odjíždím načerpán energií. Moc rád se tam vracím.

19. března zavítá Dívadlo do Sedlčan s novým představením – Pošťácká pohádka. Pohádky Karla a Josefa Čapka jsou oblíbené napříč generacemi. U nás doma se zrovna teď čte Devatero pohádek a ta Pošťácká je opravdu jedna z nejoblíbenějších. Je vaše představení přesně podle předlohy knihy nebo je trochu jiné?
Je trochu jiné, vlastně jako všechna naše představení. Nahlížíme na příběhy a témata z různých úhlů pohledu a snažíme se najít na nich to, co my považujeme za podstatné, ale zároveň zajímavé pro diváky a nosné pro tvorbu představení.

Tvým povoláním není jen divadlo. Co ještě děláš?
Mám pestrý život a moc za to děkuji. Snažím se propojit vše co mi je blízké, co mám rád,  co jsem studoval... Mé kořeny jsou zapuštěny v rodině nejvýznamnějšího prodejce kávy za první republiky. V rodině se nezapřou ani umělecké a humanitní sklony, vztah k přírodě a zahradě. Takže mám vlastní profesionální divadelní soubor,  učím, jako kurátor vedu fotogalerii, vyrábím šperky, maluji,  fotografuji a věnuji se grafice, publikuji, spolu s partnerem máme malou kavárničku v centru Prahy, pořádám festivaly a koncerty.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch a prozradíš nám, co plánuješ dál?
Každý den, kdy mohu dělat to co chci je úspěch. A mohu - li se tím živit,  je to ještě lepší. A když máte podporu a inspiraci v rodině a partnerovi, co víc mohu přát...
Co plánuji?  V současné době připravujeme projekt komunitního zahradnictví opět v centru Prahy kde i všechny naše činnosti využijeme. Taky jsme společně vymysleli projekt specifických, ale nádherných a velmi luxusních voliér pro kanáry a papoušky, které budeme sami vyrábět. Zatím jsme si vyrobili nádhernou volieru pro nás. Chci pokracovat ve vsem co delam. A co prijde nového, tim se nechám prekvapit...taky se chystám na masáže... Miluju pestrý život a nechápu lidi, kteří tvrdi ze se nudí. Neznám nudu. Ale to neznamená,  že neumím odpočívat. To zase ja rád...
....a tímto Vás společně s Vojtou zveme na pohádku o nejobětavějším pošťákovi na světě. O panu Kolbabovi, který se rozhodl doručit psaníčko bez adresy do správné schránky. Ale nejen o tom. Taky o tajemství pošty, o přátelství a čestnosti.... která se bude konat 19. března 2016 v 15. 00 v ECM na adrese Havlíčkova 442, Sedlčany. Součástí odpoledne bude také malý (nejen) velikonoční jarmark.
Petra K.