O ÚNORU A NOŘENÍ

Je začátek února. Svět je bílý a zmrzlý. Přesně tak, jak to má být. Je hodně mrazivé pondělní ráno, jedu autem a kousek za městem na vedlejší silnici, kde nepotkáte ani živáčka si dopřávám ten luxus v téhle uspěchané době zpomalit a kochat se krásnou krajinou. Zasněžená pole, zamrzlé rybníky, omrzlé větve stromů, pár pobíhajících srnek a sluneční paprsky, které tomu všemu dodají nepopsatelně nádherný lesk a třpyt. Napadá mě jedna věta: To není země, to je pohádka....
Už jsem prožila únorů hodně a až teprve nedávno jsem zjistila proč je únor únorem. Ten název prý pochází od slova nořit se. V únoru tají ledy a noří se do řek. Tak proto únor. Ono je ale toho noření v únoru více, že?
Já se v únoru často nořím do knih a omalovánek. Nořím se do tepla, ticha a klidu, abych ještě nabrala nějaké ty síly na jaro. Nořím se do myšlenek na první jarní dny a do představ, až zase vyjdu na zahradu a zanořím ruce do hlíny. Nořím se do myšlenek na únor a je mi ho trochu líto.
Zdá se, že většina z nás už je v únoru hodně unavená ze zimy a toužíme po jaru, toužíme po březnu a po tom, aby tenhle měsíc co nejrychleji utekl a konečně přišlo jaro. Já to mám taky tak a přesto, že poslední dobou chci, aby se čas spíš zpomaloval, v únoru mám někdy pocit, že by mohl utíkat rychleji :)
Únor je zvláštní měsíc hlavně tím, že jednou za čtyři roky je o jeden den delší. Neznám sice osobně nikoho, kdo se narodil 29. února, ale vždycky jsem těch lidí tak trochu litovala. Narozeninová oslava? Ta se přesune na jiný den. Ale je divné, když den, kdy jste se narodili, v kalendáři chybí a objeví se tam jen jednou za čtyři roky.
O tom všem je únor. O noření, o dlouhé zimě a čekání na jaro, o dnech mrazivých i o těch s vůní přicházejícího jara, o dnech, kterých je jen 28 a někdy 29, o plesech, karnevalech a masopustu...
Krásný měsíc! Díky za něj!

P.K.
24. 2. 2017