S MARKÉTOU VÍTKOVOU NEJEN O VELRYBĚ

Spisovatelka Markéta Vítková vydává novou originální dětskou audioknihu, která bude pokřtěna v sedlčanské městské knihovně 8. prosince od 16 hodin. Tak jsem si Markétu pozvala na pokec. 

 

Markét, vím, že nejsi sedlčanská rodačka. Jak ses tady v Sedlčanech vlastně ocitla?
Jsem rodačka z Hradce Králové. Do Sedlčan jsem se dostala díky muži a jeho práci.

Jak začalo tvoje psaní? Psala jsi něco už předtím, než jsi měla svoje vlastní děti?
Psaní mě bavilo už ve škole. Slohy byly mé oblíbené. Jeden čas jsem psala takzvaně do šuplíku. Ten pravý impuls k psaní knížek přišel ale až díky dětem. Jezdili jsme spolu po okolí Sedlčan a na všech těch krásných místech nás napadaly příběhy. Nejstarší syn si rád povídal o všem možném.

Je skvělé, že se tvoji kluci podílejí na tvoření tvých knih (fotky, kresby).
Když jsem psala první knihu O velrybě ze Sedlčan a kreslila ilustrace, kluci projevili zájem se na ní podílet. Ale až ve chvíli, kdy byla hotová. Slíbila jsem jim, že u příští to zkusíme. Měli z toho radost a zatím se zapojili do všech dalších. Například do poslední knížky Není moře jako moře vytvořili linoryty. Nejmladšímu Václavovi jsme museli pomoct s rytím. Z výsledku měl velikou radost. A fotky rodiny jsem do knihy Narozeninová kočka použila, abych do knihy přidala ještě další osobní rozměr.
K nejnovější knize, která se bude křtít v prosinci, vycházející z mé první, O velrybě ze Sedlčan, vznikla i píseň. S pomocí kluků jsme vytvořili animovaný klip. Měli jsme na to omezené podmínky i čas, ale byla to radost.

Teď v prosinci se chystá vydání tvé nové (staré) knihy O Velrybě ze Sedlčan, ke které ještě přibude audiokniha. Kdy byla tato kniha vydána poprvé?
V roce 2012. Nově vydávaná kniha O velrybě ze Sedlčan ale není stejná jako ta původní. Příběhy z první knihy báječně namluvila Alena Kubínová a ty budou v knize vloženy v podobě audioknihy na CD. A v tištěné knize jsou ke každé kapitole nachystané různé hry, náměty na tvoření apod. Součástí je i jedna stolní hra.

Tak to se tedy máme všichni na co těšit. Kniha je krásná hlavně pro nás ze Sedlčan a okolí, protože jsou tam popisována ta krásná místa, která všichni známe. Má taková kniha úspěch i mimo náš region?
Kdo zná místa, o kterých se v knize píše, může si je snadno vybavit a může to mít pro něj další plus. Naopak si ale ostatní mohou místa představovat zcela dle své fantazie. Už jsem se setkala s tím, že po přečtení příběhů se někteří čtenáři chtěli jet na skutečná místa z knihy podívat. Takže zájem o knihu není omezený jen na tento region.

Píšeš nebo chystáš se třeba někdy psát i něco pro dospělé nebo zůstaneš u knih dětských?
Pro dospělé jsem ještě nepsala. Myslela jsem si původně, že jak mi budou růst děti, bude se měnit i věková skupina, pro kterou budu psát. Ale zatím mi je stále nejbližší psaní pro nejmenší čtenáře.

Tvoje psaní je spojeno i se spoustou zajímavých aktivit pro děti, které děláš a které tě určitě baví. Řekneš nám o nich něco?
Při psaní první knihy mě napadlo uspořádat soutěž pro děti. Mohly si vyzkoušet nakreslit svoji ilustraci k příběhům z knihy. A díky pozvání do jedné školy v okolí Sedlčan jsem se dostala k tomu, že jezdím za dětmi do škol, školek, knihoven a družin na besedy. Na různá témata, například jak vzniká kniha, o dinosaurech nebo hodně zážitkové o tom, jaké to je být nevidomý. Témata besed souvisí s mými knihami.

Jaké knihy čtou tvoje děti a jaké máš ráda ty?
Nejstarší syn má rád fantasy a dobrodružné. Už se někdy stává, že ho musíme od čtení odtrhávat, jak se do něj ponoří. Prostřední má rád o dětech a o zvířatech. A nejmladšímu čteme různé - například o zvířátkách, o vlacích, o dětech. Máme doma mnoho knih, ale přesto chodíme rádi i do knihovny. A před spaním čteme stále všem třem, přestože dva starší synové již umí číst. Já jsem četla hodně v době, než jsem měla děti. Teď si na čtení těžko hledám čas. Také ze srandy říkám, že když už ho mám, tak raději píši, než čtu. Ale mám ráda knihy o lidských osudech, ze života.

Odtrhávat děti od čtení knih? To je pro většinu rodičů nepředstavitelné. Naopak. Dnes musí rodiče a učitelé své děti do čtení nutit. Já nevím, ale připadá mi šílené, že děti musí dnes číst 20 minut denně povinně, nebaví je to. Takže jsou k tomu donuceny, rodiče jim nařídí stopky na 20 minut, děti čtou, neví ani co, nebaví je to a skončí přesně, když zapípají stopky třeba i v půlce věty. S tím, že od otravného čtení mají do dalšího dne pokoj. Ty tento model asi určitě neznáš, já osobně taky ne, ale znám dost lidí, kteří to takhle mají. Děti prostě nechtějí číst. Napadá mě, není to trochu tak, že my nutíme děti číst a sami nečteme? Nebo čím to je? Co si o tom myslíš ty?
Je to naštěstí tak, že to neznám. Podle mne je to komplex více věcí, které čtení dětí ovlivňují. Samozřejmě má veliký vliv nápodoba. Jak říkáš, když rodiče nečtou a děti nutí, nemůže to mít dobrý výsledek. Naopak když děti vidí, že pro rodiče je čtení zábavné a najdou si na něj čas, je větší pravděpodobnost, že mu také propadnou. Určitě má vliv i to, zda rodiče dětem čtou. Ideální je již od útlého věku. Často se setkávám s tím, že mi rodiče pětiletých dětí řeknou, že jim nečtou, protože děti u čtení nevydrží. Ale moje zkušenost je taková, že děti to ke knihám přirozené táhne. Na začátku to mohou být jen obrázkové, nad kterými si s dětmi povídáme. A později se pak může přidat čtení krátkých textů. Také se mi osvědčilo nepřestat dítěti číst v době, kdy se samo učí číst. Věty typu "Ty už bys měl umět číst sám!" jsou jako za trest. Dítě to tak může opravdu vnímat. Proto se snažím číst i synům, kteří již čtou, přestože si již čtou přes den sami. Čtení na dobrou noc je takovým příjemným společným zakončením dne. Vždyť i mnozí dospělí mají rádi předčítání. Vliv na touhu po čtení má také ale i temperament a povaha dítěte.

Na co se můžeme těšit na křtu knihy? Bude zase nějaké překvapení jako na křtu knihy Není moře jako moře?
Křest by měl být opět zaměřen na děti. Takže pro ně bude připraveno tvoření. Vyberu některou z aktivit, která je v knize, aby si ji děti mohly vyzkoušet. Poslechneme si také pohádkový příběh z knihy. A překvapení? Snad nějaké také bude. Program křtu ještě není definitivně uzavřený.
Všechny čtenáře srdečně zvu! A doufám, že se uvidím i s Tebou, Petro.

Já také doufám, že se uvidíme, přeji knize, ať se líbí dětem i dospělým, ať si užívají pohodový společný čas se všemi Tvými knihami, které jsou k dostání u nás v Kávě svět.

P.K.

7.12. 2017