STĚHOVÁNÍ

Naši milí zákazníci, na konci měsíce  nás čeká stěhování naší sedlčanské kamenné prodejny. Tím důvodem je demolice a následná nová výstavba domu, ve kterém nyní společně s vámi „kafíčkujeme". Pro nás je to výzva. To, co jsme chtěly a nemohly si dovolit v této současné prodejně, si budeme moct dovolit v té nové. Věříme, že se Vám u nás bude líbit. Bereme s sebou všechno, co máte rádi. Bereme s sebou hlavně sebe, lásku a pohodovou energii.

Naše nová prodejna se bude nacházet v Pasáži 7, ve stejné ulici jen pár kroků od té současné. Když půjdete po vůni čerstvé kávy, nemůžete nás minout!

O stěhování se u nás v Kávě teď hovoří denně:

Petra: Štěpánko, jaký máš vztah ke stěhování a balení kufrů?

Štěpánka: Ke stěhování mám velice vřelý vztah, až když si navrhla tohle téma, zjistila jsem, že jsem celkem stěhovavý druh. Poslední stěhování na kopeček je v pořadí můj 15. přesun hnída. A kolik jsi napočtíala Ty?

P: Tak to je krásný číslo! Já napočítala 8. Jsme v tom tedy obě docela zběhlé. To nám to naše stěhování půjde určtě dobře. Taky máš vžycky při stěhování takový ten očišťující pocit?

Š: To určitě půjde, vžyť už jsme spolu krámek jednou stěhovaly. Ten pocit jsem měla vždycky, asi nikdy se mi nestalo, že bych mačkala slzu nad místem, které opouším, spíš naopak, těšila jsem se na další. Na to vymýšlení kam, co dám, a jak si to zařídím. A hlavně jsem to brala jako takovou čistku nepotřebných věcí Jen se mi kdysi moc nechtělo z Řecka zpáky do Čech. Co je podle Tebe nejhorší stěhovat? Pro mě to jsou jednoznačně květiny.

P: Jo, tak to máme stejné. Vžycky jsem se těšila na to jiný další místo a na všechno, co mě s tím novým místem čeká. Ale teďuž chci zůtat tam, kde jsem. Asi věk. A hlavně spokojenost krásného žití s mými milovanými. A co je podle mě nejhorší stěhovat? To jednoznačně nemohu říct. Při každém stěhování je to něco jiného. A k té očistě nepotřebných věcí: já hromádkuju. Udělám 2 hromádky - „brát" a „nebrat" a ty se postupně rozšřují na více hromádek s dalšími názvy jako: „možná brát", „uvidíme" nebo „rozhodnu se zítra"
Je to podobný, jako když se jednou za čas probírám skříní. Šaty, které jsem neměla několik let na sobě a vím, že už je na sebe nevezmu, mají v sobě nějakou energii nebo prostě jsou spojeny s něčí vyjímečným. Ty šaty v první fázi čištění skříně skončí bez zaváhání na hromádce s názvem: „rozhodně vyhodit". A pak stejně putují zpět do skříně, aby tam prostě jen tak zase visely. 

Š: Na mojí hromádce "vyhodit" obvykle končily věci darované. Nevím, jestli to znáš takové ty dárky od kolegyň co vůbec neznají Tvůj vkus a dávají Ti ke každým narozeninám nějakou sošku, hrnek se znamením, gelovou svíčku apod. Říkám jim důvěrně pracholapy, ale když je dáš v krabici k popelnicím, hrozně rychle zmizí. :) S oblečením to mám stejně jako Ty. Je pár osobních kousků, které stále visí. Jinak oblečení moc nevyhazuju, u mě má 4 fáze. Hodobožové, do města nebo do práce, po čase se z ně stává venčící do lesa, pak se přesune do kategorie pracovní natírací a skončí v krabici - hadry na olejování.
A zpátky k tomu stěhování. Taky doufám, že kopeček je konečné hnízdo, první vlastní, kde si mohu vymýšlet a plnit svoje sny. Je to sice fuška pro nás oba, protože můj úžasný muž mi dává volnou ruku, a dokonce plní i mé ztřeštěné nápady, třeba jako vyrobit si vlastní kuchyňskou linku ze železa, ale o to víc máme k těm všem věcem osobní vztah.

P: Přesně tak. Je to paráda budovat si něco opravdu svého s někým, kdo je naladěn na stejnou notu. K nám se teď v budování nebo spíš dobudování a přebudování přidávají i děti a to je super. Každý necháváme na určitých místech svoji energii, svůj odkaz a to je to nejcenněší. Týká se to domu a bytu zevnitř i zvenku. Zahrady. Každá rostlina, každý stromek a bylina. To už není jen tak, to je láska a vztah. To už zkrátka jen tak sbalit do kufru a přestěhovat nejde.
No, ale čeká nás stěhování naší milované prodejny, do které chodí ráda spousta lidí. Těšíš se? Já moc a věřím, že i naši zákazníci budou spokojeni. Nový prostor bude pro nás i pro ně změna.

Š: Těším se moc, pro mě je nový prostor vžycky výzva, akorát mi asi bude trochu chybět to kouzlo staré prodejny - oblouky, klenby, křivé zdi, zbytečné ale dokonalé výklenky. Na druhou stranu, když si vzpomenu kolikrát a kolik lidí muselo přidělávat naši slavnou konzoli na závěs, tak se musím smát, to mi chybět nebude :D. Věřím, že spolu tu geometrii v nové prodejně rozbijeme a vytvoříme stejně útulnou, jako je tahle. Vzpomíná si na všechny ty naše okamžky, kdy jsme otevřely dveře, ať už tady, ve Vlašimi nebo v Táboře, jak se mi honilo hlavou, kam co dáme, a pobíhaly jsme spolu s metrem kolem zdí. Doufám, že už máš nachystaný metr, já už jsem si ořezala tužku...

P: No vidíš tak končíme a já běžím pro metr. Stěhování se blíží :)